Paprsky ranního slunce dnes protly mlhu nad Kamelotem a pro nás začal den plný tvrdé přípravy, zkoušek a nového tajemství.

Dopoledne se náš tábor proměnil v opravdové rytířské cvičiště. Nechali jsme promluvit odvahu i obratnost – učili jsme se vládnout mečem v šermířských soubojích, s napětím vteřiny vypouštěli šípy z luků a na překážkách trénovali rovnováhu. Nechyběla ani průprava v sedle – vyzkoušeli jsme si správné sezení a držení těla na rytířském koni, abychom byli připraveni, až jednou vsedneme do skutečného sedla.

Po náročném výcviku a poledním odpočinku přišlo vhod osvěžení v chladivých vodách, kde jsme smyli prach a únavu z bojového pole.

Klid ale netrval dlouho.

Odpoledne jsme se vydali po horké stopě do neznáma – čekala nás napínavá stopovačka za bájným bílým jelenem.

Z vodních hlubin se k nám opět vynořila Jezerní paní. Její tvář však tentokrát byla vážná. Dřív než zmizela v mlze, zanechala nám mrazivé varování, které nám doteď zní v uších: „Nevěřte tomu, kdo nejvíce křičí…“

Kdo se nás snaží zmást falešnými slovy? A komu patří ten nejhlasitější hlas v táboře?

Druhý den prověřil naši sílu, obratnost i duchovní bdělost. Rytíři a válečnice ulehají do svých postelí vyčerpaní, ale odhodlaní. Držte nám palce, příběh Kamelotu teprve začíná!